Deník z cesty do USA - den 28.

14. srpna 2008 v 11:40
28.den - středa 13.8.2008
Waikiki Beach, rozlúčková večeře
Ráno jsme se vykopali z postelí relativně pozdě (07:30), na snídani jsme si dali opečené toasty se slaným máslem a po malém úklidu jsme vyrazili na Waikiki Beach. Šli jsme na svoje oblíbené místo za sochu Duke Kahanamoku (http://www.co.honolulu.hi.us/multimed/waikiki.asp), váleli jsme se v písku, surfovali na nafukovacím kole a blbli ve vlnách.
Slunko bylo opravdu ostré a ani krém faktor 50 už tolik nestačil, takže jsme se odpoledne odvalili zpátky domů a uvařili pozdní oběd z toho, co zbylo a čeho jsme se potřebovali zbavit. Nebylo to ale vůbec špatné, měli jsme smažák a brambory s cibulkou. Původně jsme si mysleli, že tady smažák neznají, protože ho nemají z čeho udělat, ale není tomu tak.
V 17:00 nás vyzvednul Michael s Cili a odjeli jsme do restaurace v Ala Moana, kde už na nás čekala Marie, její syn Dennis a jeho žena Rose. Rose má problém s plícemi, takže s sebou musí tahat kyslíkové flašky a do nosa má připojené hadičky. Ale byla v pohodě a velmi milá. Pozvaný byl původně i jejich další brácha Steve, ale ten je známý svou nespolečenskostí, takže se ani nečekalo, že by se objevil, což také nastalo. Večer byl velmi příjemný, samozřejmě jsme si dali všichni rybu, protože čerstvá mořská ryba je nepřekonatelná a tady se to potvrdilo. Každý jsme měli jinou rybu a všechny byly skvělé, Vendulčin losos, mamčina Ahi, taťkova Opah i Kaččina Mahi Mahi. Porce byly nevelké, ale naprosto vynikající. Povídali jsme si o všem možném, řešili jsme kdo s kým je vlastně spřízněný, hoši Waltherovi povídali o své "šílené" rodině a příhodách z dětství. Jejich vztah k matce Marii je velmi sportovní a asi je to vzájemné. Marie měla 6 dětí, z toho 5 kluků a říkala, že je to prudký rozdíl, vychovávat kluky nebo holku. Ve prospěch holek samozřejmě. Výchova dětí asi nebyla jednoduchá a navíc v 59 letech věku jim zemřel otec. Marie, aby je všechny uživila, od té doby pracovala asi deset let ve dvou zaměstnáních - dělala zdravotní sestru ve dvou nemocnicích. V první od 07:00 do 15:00, ve druhé od 15:30 do 23:00. Zábavná byla taky historka, kdy se nás Dennis zeptal, jestli jsme všichi v rodině leváci. Tak jsme mu řekli, že ne a zeptali se, z čeho tak usuzuje. On nám řekl, že z toho, že držíme vidličky v levé ruce. Trošku jsme na sebe chvilku hleděli, ale pak se to vysvětlilo. Je to tím, že Američaní jí veškeré jídlo jenom vidličkou, to znamená, že si všechno napřed pokrájí a pak už jenom používají vidličku v pravé ruce. A tak mu připadalo divné, že držíme vidličky v levé. Nůž v pravé tak nějak ignoroval.
Po večeři jsme se rozloučili s Dennisem a Rose a odjeli k nám domů, kde jsme udělali telemost mezi Honolulu a Starým Městem, aby se sestřenice aspoň mohly pozdravit. Marie to zvládla bravurně, hned česky volala "Jak se máš?" a na stejnou otázku odpovídala "Dobře". Řekla nám, že česky něco rozumí, ale mluvit by už neuměla. Jejich návštěva nebyla dlouhá, rozloučili jsme se velice srdečně a pak už pro nás nastalo balení o spánek...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama