Deník z cesty do USA - den 9.

28. července 2008 v 7:41
9.den - pátek 25.7.2008
Lake Powell - Bryce Canyon - někde u Altonu, US 89 (207 mil)
Po další horké noci začal den výborně - návštěvou Visiter´s center u přehrady a koupačkou na Lone Rock Beach. V centru jsme se mimo jiné dozvěděli, že břeh jezera má délku až 3 800 km (je opravdu velmi členitý), že jim ale ubývá vody v důsledku menšího množství srážek (byly tam fotky a bylo to opravdu velice markantní, maríny se ocitly v 1983-2003 na suchu a to skutečně několik metrů nad vodou), že město Page bylo založeno až 1957 na "zelené louce", tedy vlastně na vyprahlé prérii (se stavbou mostu a přehrady). Taky se taťka poptal, jestli je možné s RV jet přímou silnicí do Bryce Canyon, nezdála se mu - byla namalovaná hnědě, stejně jako nezpevněné cesty, které jsme viděli cestou přes indiánskou rezervaci. A měl v nose - velmi nám to nedoporučili, obzvláště při 30 % pravděpodobnosti deště, pak se z toho prý stává jílovitá klouzačka. Tomu dešti jsme se trochu smáli, v podstatě by ho mnozí členové rodiny přivítali, aspoň v noci. Takže jsme byli nuceni zvolit delší, ale jistější cestu. Předtím ale ještě ta koupačka (opět jsme téměř jediní ve vodě) a překvapivá možnost dočerpat vodu a odčerpat odpad, takže jsme v klidu - už zase nutně nepotřebujeme kemp. Taky jsme se tímto octli v dalším státě USA - překročili jsme hranici Arizona - Utah.
Cestou do Bryce Canyon se předpověď počasí vyplnila, nebe se zatáhlo a začalo hustě pršet. Opravdu jsme byli rádi, že jsme na asfaltové silnici. Kousek před Bryce Canyon je ještě Red Canyon - ten jsme nečekali a vyrazil nám svou krásou a především vůní dech. Bylo to z šedé, trochu keříkovité rostliny, shodli jsme se na tom, že v tom cítíme jakoby směs máty a borovice. Každopádně to bylo ohromně intenzivní, přestože to bylo na volném prostranství a při dešti, jako mnoho kapek esence v aromatické lampě v jedné malé místnosti. Paní z Visitor´s centra nám řekla, že jde o "sage", což náš slovník překládá buď jako šalvěj nebo jako severoamerický pelyněk. Ale že by pelyněk tolik voněl? Na Bryce Canyon jsme dorazili už za sucha, ale mraky se honily pořád. Tak jsme vyzbrojení větrovkama vyrazili na vyhlídky. Byly tam skutečně dech beroucí scenérie, možná lepší než Grand Canyon, bohužel začalo opět hustě pršet. Na Bryce Pointu jsme dosáhli nadmořské výšky 2630 m nad mořem. Vcelku dost jsme promokli, ale zima nebyla, takže jsme po dešti v autě vyměnili trička a boty, přidali mikiny a vyrazili dolů do kaňonu na Navajo loop (okruh), převýšení 157 m na 1 km. Úžasné, zase jiné zdola než shora.
Závěrečnou tečkou byly steaky ve Family Steakhousu u Fosterů. Všichni spokojení. Taky jsme tam přečetli výstřižek z novin (bohužel nevíme, jak staré), kde byla příhoda jistého V. Špíny, který na Navajo loopu málem zůstal - zakecal se cestou s jedním Francouzem a to mu zachránilo život, protože pak se tam uloupl kus skály.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama