Deník z cesty do USA - den 11.

28. července 2008 v 7:52
11.den - neděle 27.7.2008
Death Valley - Bakersfield (320 mil)
Po nočním přejezdu, nocování v horách a nedělní tradiční snídani (volské oko, páreček, opečený toast, rajče) jsme ráno opět v Kalifornii a "ready to go" do Death Valley (Údolí smrti), kde se nachází nejnižší bod na západní polokouli. Jmenuje se to tam Badwater a podle průvodce to má -85 m, naše GPS naměřila -121m (zřejmě rozdíl v definici geoidu). Předpověď na dnešní den je 119ºF (48,3ºC), tak jsme vyrazili brzy, abychom tomu co nejvíc unikli. Death Valley ale není nijak turisticky náročné, protože všechno se děje po americku - Drive thru (gramaticky správně through, ale oni už si to zjednodušili), čili ani se nevystoupí z auta. My jsme teda vystoupili 3x, ale vcelku rychle jsme zase zalezli do klimatizovaného (více méně) auta. Znovu obdivujeme lidi, kteří tam dokázali žít a pracovat - těžil se tam borax a vozil se na dvou vozech tažených dvaceti mulami ke zpracování a byl světoznámý pod značkou 20 Mule Borax. V té době se používal jako přídavek do prádla na změkčení vody a bělení. V nejnižších místech tam není žádná vegetace, jen slaná vyschlá jezera. Ta voda se tam dostává z okolních porézních pískovcových skal, do nichž se údajně dostala už v době ledové a vyplavuje z nich sůl, která pak v té výhni krystalizuje a tvoří solnou krustu, která dosahuje obrovské tloušťky.
Taky jsme při jednom výlezu zřejmě potkali Kaččina spolužáka ze druhé třídy (a tudíž hradišťáky), ale oni nemluvili a ti dva se ani nepozdravili, zřejmě proto, že se 3 roky neviděli a taky si nebyli jistí. Nám to Kačka řekla až pozdě, tak jsme to už nemohli ověřit, byť by to bylo zajímavé. Nebo to byl dvojník. Death Valley je taky místo s nejvyšší průměrnou maximální teplotou na zeměkouli, na nějakém plochém šutru by se určitě volské oko podařilo udělat. Po každém vystoupení z auta jsme dostali horkou facku jako když otevřeš troubu. Taky jsou tam značky "Radiator water" - původně jsme si mysleli, že je to nějaká radiační voda a ona to nakonec byla stanice na doplnění vody do chladiče. Pak jsme to pochopili, protože když jsme vyjížděli, museli jsme vystoupat z -85 m do 1511 m, což v tom vedru pro některá auta může být celkem záběr. Naše to zvládlo naštěstí bez ztráty květinky. Ve Visitor
Centru byl velmi ochotný ranger, který nám poradil nejlepší cestu do Sequoia NP, ale my jsme se ho hlavně ptali na nějaké koupání - případná jezera zavrhl a poradil nám bazén v motelu vzdáleném asi 20 mil (Stovepipe Wells, pořád ještě v Death Valley), to jsme taky udělali. Bylo to osvěžující (na teploměru zatím pouhých 110ºF = 43,3ºC), i když ve sprchách byla opět pouze teplá voda (jakože studená) a vřící (jakože teplá). Nicméně jakmile jsme vylezli a šli do auta, byli jsme opět okamžitě mokří - potem, který nebyl ani slaný. Taťka se při obědě neustále otřepával nebo otítral, protože mu ta voda kapala do fazolí. Jak ostatně bylo ve Visitor centru:
Horko je když
vylezeš ze studené sprchy a hned jsi zpocený
musíš uchovávat svíčky v ledničce
dáváš dětem na hraní kostky ledu
spíš nahý a pořád si připadáš příliš oblečený atd.
Cestou z údolí jsme dokonce zažili velkou vzácnost - déšť. Trval sice jen pár minut a jednalo se o pár kapek na čtvereční metr, ale déšť to byl, vzhledem k tomu, že tam průměrně spadne 5 palců vody za rok.
Mířili jsme do Sequoia NP, ale jeli jsme také kolem odbočky do Ghost town (města duchů) Ballarat - bývalého zlatokopeckého městečka. Bohužel tam byla jen prašná cesta, po autě nám poskakovalo
všechno nádobí a zvuk to mělo jakoby jsme za sebou vlekli přivázané plechovky tak, jsme to po pár desítkách metrů vzdali.Ve městě Trona jsme pak míjeli obrovskou továrnu evidentně související s dalším vyschlým jezerem. Celou silnici neustále lemovaly dřevěné sloupy (vypadaly nově) elektrického vedení, přitom v okolí žádné stromy nejsou. Zajímalo by nás jakou výhodu mají oproti kovovým používaným u nás. Večer jsme dorazili do Bakersfieldu a nocujeme opět u Wal-martu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdenka Večeřová Zdenka Večeřová | 28. července 2008 v 11:07 | Reagovat

Moji milí cestovatelé a také spisovatelé,

samozřejmě, že s Vámi sdílím každý pohyb po té části zeměkoule, kde právě sbíráte nové poznatky o dosud nepoznaném. Těším se z každého napsaného slova a z každé dokumentární fotografie a v podstatě forma "deníčku" se k mému údivu nabídla jako vynikající alternativa při absenci internetového spojení. Netušila jsem, že to takto funguje. A dobře. KAteřinko, to byl nápad!!!

V Hradišti právě probíhá "Filmová škola" se vším všudy, ale v podstatě s menší pompézností. Počasí od včerejška dostatečně přeje a snad celý týden vydrží. Víkend byl pro mě opět v obvyklé formě "pracovní relaxace" na chatě. Jedinou pohromou, která mně vzala radost z pohybu, bylo "píchnuté" zadní kolo. Hned po ránu jsem s ním klusala k doktorovi na Domě služeb a po obědě bude po problému. Také montáž oken je stále v nedohlednu. Reál jinak v normě. Na cokoliv od Vás čeká a těší se babi Več.

2 Martina Šrámková Martina Šrámková | E-mail | 28. července 2008 v 13:07 | Reagovat

Ahoj holky a chlape, jste moc stateční a šikovní.

Kačko, opravdu jsi mamince ušetřila práci, vím, jak nerada povídá a vypráví, :-), taks to udělala za ní. Třeba nás díky tomu nechá někdy také mluvit (promiň Gábi, na Macka sice nemáš, ale...).

Kdybyste jeli do a nebo přes Phoenix, mám tam moc dobrou kamarádku Češku s barákem, jistě by Vás nechala vykoupat, zaparkovat, vyčůrat a aj by Vám jistě navařila. Tak kdybyste chtěli, pošlu Vám její adresu a telefon.

mějte se krásně, pište, foťte a až se vrátíte, tož neplačte, šak on Vás taťka zas někam vezme.

Ahoj a hodně cestovního štěstí - Martina

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama